Loupak.cz - Vtipy

Na plovárně: „Co ta ryska na břiše - slepé střevo?”
„Ne, to mi jen máma udělala fixkou čárku, pokaď smím do vody!”

Jak se jmenuje nejvěrnější společník na cestách do pouště?
Fata morgána.

Víte, kde na světě se jezdí nejpomaleji?
Na Slovensku. Tam se jezdí tak pomalu, že se řidiči dokonce říká vodič.

Průvodce ukazuje rozvaliny: „Tyto stavby byly postaveny před více než třemi tisíci lety.”
„Kecáš,” ozve se jeden turista, „vždyť se píše jen rok 2010!”

Průvodčí v motorovém vláčku již delší dobu se zájmem pozoruje cestujícího v rohu vagónu, který živě debatuje s jiným cestujícím a z jeho hovoru je patrný cizí přízvuk. Nedá mu to a ze zvědavosti se ho zeptá: „Vy jste cizinec, že máte takový přízvuk?”
„Kdepak - to mě jenom bolí zub!”

Účinnost talismanů a amuletů můžete velmi zesílit správným používáním bezpečnostních pásů a dodržováním povolené rychlosti.

Ptají se muže, který zůstal několik dní sám opuštěn na malém, mrtvém skalisku uprostřed oceánu, kde nebylo žádné jídlo, jak dokázal přežít.
„Pravidelně jsem střídal stravu,” tajnůstkaří zachráněný.
„To nechápu. Co jste mohl jíst, když tam nic nebylo?” diví se reportér.
„Ráno jsem měl takovou žízeň, že jsem vypil svou moč. Byla tak hnusná, že jsem se z ní pozvracel. Pak jsem měl takový hlad, že jsem snědl všechny zvratky. A samozřejmě jsem se z toho posral. Následně jsem vždy svůj žaludek utěšil něčím hutnějším, hovny. No a o poledni jsem zase dostal žízeň, vyčural jsem se, napil jsem se, pozvracel jsem se, snědl jsem to, posral jsem se z toho, i to jsem zdlábl...”

Chtějí-li manželé v Itálii dostat společný pokoj, musí se prokázat nějakým dokladem, že jsou skutečně manželé. Novákovi z Čech samozřejmě nemají oddací list, paní předkládá svůj pas, manžel ho zřejmě ztratil. Paní je už unavená, netrpělivá, strašně se rozzlobí a začne manželovi nadávat přívalem nevybíravých slov. Hoteliér mlčky přihlíží této scéně, a když nastane přestávka, ukloní se a klidně povídá: „Račte dál, je mi úplně jasné, že jste manželé!”

Pan Novák přišel do cestovky s dotazem, zda pořádají také zájezdy na Mars.
„Samozřejmě, pane, už několik let, vy to nevíte?”
„Bohužel, přestože mám spoustu přátel turistů, nikdo se o takové možnosti ještě nezmínil...”
„Ehm, jak vám to mám vysvětlit, pane, on se totiž z těch zájezdů ještě nikdo nevrátil...”

Pláče paní v autobuse. Vedle sedící pán se jí ptá, co se jí stalo. Paní si s pláčem stěžuje, že jí někdo řekl, že má ošklivou dceru. Pán jí utěšuje: „Nic si z toho nedělejte a už neplačte, tady máte bonbón a té opici dejte taky.”